Když Veronika, absolventka Dějin evropské kultury, před sedmi lety založila svůj instagramový profil, nenapadlo ji, že z něj jednou bude celkem úspěšná platforma, na které budou lidé hledat inspiraci pro venkovské bydlení a únik z městské reality.

V té době ještě s partnerem dokončovali rekonstrukci domu, který zdědila po dědečkovi. Dnes už v něm žijí spolu s malým synem a zvířecí družinou. "Lidé často píšou, že to u nás máme moc hezké," říká Veronika. "Je tu krásně, ale na Instagramu ukazuji hlavně to hezké. Rozškrábané zdi od psa a koček nejsou zrovna fotogenické," směje se. 

Dědictví a černá díra na peníze

Statek na skále s výhledem na řeku není jen malebným útočištěm. Je to místo, kde našlo své štěstí několik generací. A ve vesnici nad Berounkou dnes bydlí i Veroničin bratr. 

Nejstarší části domu mají za sebou více než století, další přístavby vznikaly během druhé poloviny 20. století. Dům už měl nová okna i střechu, což byla výhoda - zbytek ale čekala kompletní proměna. "Začali jsme rekonstrukcí ve fázi, kterou nazývám černá díra na peníze. Dělali jsme novou elektriku, vodu, ale výsledky skoro nebyly vidět. Pak jsme si navýšili hypotéku a dodělali fasádu a podkroví," popisuje nelehké období. "Nejnáročnější byly bourací práce - partner si na nich opravdu máknul," dodává.

Dům ve tvaru písmene U má tři části - stodolu s chlévem, vejminek a obytnou část. Ta dnes obsahuje kuchyň, obývák, ložnici se šatnou, koupelnu a podkroví s novými pokoji. Dispozice zůstaly víceméně stejné. Zpětně by je Veronika možná pozměnila - stejně jako některé stavební detaily.

"Máme obřího psa a tři kočky - a některé materiály v domě se ukázaly jako naprosto nevhodné pro každodenní používání - nebo se mi už vůbec nelíbí. Také třeba dlažbu jsme pokládali třikrát, protože se kvůli výšce nedaly zavírat dveře. A u koupelny jsme plánovali zeď tak, aby se tam vešel příborník. Samozřejmě se nevešel," přiznává pobaveně.

Stará dobrá vesnice

Veronika má jasný rukopis - interiér je venkovský, starožitný a "babičkovský", jak sama říká. A lásku ke starému nábytku zdědila po rodičích. Většina dekorací má svůj příběh - některé začínaly v kontejnerech nebo na skládkách. Jedna taková epizoda se stala téměř legendární. "Šla jsem s mamkou pro starou vařenku, kterou jsme viděly u hromady dřeva. Než jsme tam dorazily, odnášeli si ji dělníci do své buňky. Nakonec jsme jim daly na pivo a oni nám ji ochotně přenechali," vzpomíná Veronika.

Mnoho kusů nábytku koupila už zrenovovaných, jiné si upravila sama. Dnes už však tolik nerenovuje - chybí čas i místo. "Stále mám plnou stodolu pokladů, ale s dítětem a zvířaty není moc prostoru. A zbavit nábytek červotoče? To je na diplomovou práci," směje se.

Modrá je dobrá… a zelená jakbysmet

Jednou z dominant interiéru je modrá barva - především ikonický modrý smalt, který přímo září z pergoly i kuchyně. "Modrou jsem měla vždycky ráda. Navíc modré nádobí je krásné a mám ho hodně, tak se mu přizpůsobil i zbytek domu," vysvětluje. Druhou oblíbenou barvou je zelená, která se objevuje v dalších místnostech.

Inspiraci hledá především na Instagramu - sleduje profily, které sama označuje za "nedosažitelné", ale čerpá i ze skanzenů nebo venkovských stylů Francie a Skandinávie. Nejde o dokonalost, ale o atmosféru, kde se prolíná minulost s přítomností. "Máme velkou televizi a vedle ní visí starožitné hodiny a kříž. Kávu si dělám v moderním kávovaru, ale piju ji ze starého hrníčku. To spojení mě baví," říká.

Sucho a jedinečné místo na ranní kávu

Dům obklopuje menší zahrada, další zeleň se pak nachází přes cestu. Této části se prý ale momentálně moc nevěnují - malý syn má přednost. Přesto Veronika i zde nechává svůj rukopis - inspiraci nachází v anglických zahradách. Jediným problémem je ale prý klima. "Máme tu hrozné sucho, voda chybí a slunce pálí. Letos jsme zasadili jen pár rajčat, aby si je mohl malý trhat rovnou do pusy. Ale máme vinnou révu po dědečkovi, ovocné keře i stromy. A hlavně - mám mamku, která mi se zahradou pravidelně pomáhá. Bez ní by to nešlo," popisuje. 

Nejoblíbenějším venkovním místem majitelky je pergola nebo malý koutek se stolkem u hortenzií. "V létě si ráno udělám kafe, sednu si ven a dýchám. Jsem vděčná, že tu můžeme žít," říká s úsměvem.

Kostely, kavárna a začlenění

Veroničin domov se nachází v srdci Českého krasu, na skále s výhledem na Berounku. V okolí byste našli Karlštejn nebo třeba Koněpruské jeskyně. Jejich vesnice se může pochlubit třemi kostely a zámkem. Houby tu sice nerostou, ale do lesa to není daleko.

Co Veroniku celkem překvapilo, je to, že přestěhování na venkov nejvýrazněji změnilo jejího partnera. "Původně se mu na vesnici vůbec nechtělo. Teď hraje za místní fotbalisty a je dobrovolný hasič. Zapadl lépe než já," říká s nadsázkou Veronika, která sama fotí obecní akce a spravuje obecní Instagram.

Ačkoliv život na venkově má své výzvy - od věčné rekonstrukce přes nedostatek vody až po absenci kavárny za rohem - Veronika nelituje. "Někdy mi chybí divadlo nebo kavárna, ale ta možnost žít v přírodě mi to bohatě vyvažuje. Pokud někdo hledá klid, který ruší maximálně kohout nebo sousedovic sekačka, pak ať do toho jde. Ale musí počítat s tím, že vesnice není pro každého," přiznává.

Na otázku, zda by se vrátila do města, odpovídá bez váhání: "Ne. Nechtěla bych. Tady jsme doma," uzavírá maminka a tvůrkyně inspirativního profilu.