O rychlé a účinné záchraně bez nesmyslů ze seriálů, ale s nemalou dávkou dramatu, promluvil pro Aktuálně.cz Marek Dvořák - lékař záchranné služby a popularizátor první pomoci.

Co je podle něj zásadním pravidlem, kterým je třeba začít? Neohrozit sám sebe. To je základ.

"Musíte nejdřív zastavit. Je jedno, jestli jdete pěšky, jedete autem nebo jste u nehody svědkem - první věc, kterou musíte udělat, je zastavit," říká Dvořák. Tuto mentální brzdu podle něj mnoho lidí podceňuje. Vybíhají z auta bez reflexní vesty, vletí do vozovky, aniž by se rozhlédli. V tu chvíli vás může srazit další auto -  nikomu už nepomůžete a přibude další zraněný.

Jakmile budete v bezpečí a přistoupíte k zasažené osobě, vezměte telefon, zhodnoťte situaci a volejte záchranku. Operátor nebo operátorka záchranky jsou vaším parťákem. Položí vám několik důležitých otázek: Co se stalo? Kolik je zraněných? Dýchají? Reagují? A především - povedou vás krok za krokem.

Nejde o žádný test, nemusíte znát nazpaměť celý kurz. Stačí naslouchat a řídit se instrukcemi.

Nebezpečné mýty a omyly

Problematické však nejsou jen reakce lidí. První pomoc je opředena celou řadou mýtů. Často jde o rady předávané z generace na generaci, které ale vůbec neodpovídají realitě - nebo mohou přímo uškodit.

Třeba tolikrát opakovaný mýtus o "zapadlém jazyku", který je třeba vytáhnout z úst. Ve skutečnosti jazyk nezapadá jako takový - kvůli ochablým svalům uzavře dýchací cesty. Správný postup? "Prosté zaklonění hlavy. Jazyk se tím přirozeně posune a dýchání se zprůchodní," říká.

A jaký další nebezpečný omyl slýcháváme často? Třeba to, že s člověkem se nesmí hýbat, protože může mít poraněnou páteř. Ano, pokud člověk reaguje a dýchá, snažíme se s ním nehýbat. Pokud však nedýchá, je nutné jeho polohu změnit a resuscitovat - i kdyby to znamenalo riziko poranění páteře. "Prioritou je záchrana života," doplňuje lékař.

A pak tu máme slavný defibrilátor, který nefunguje jako ve filmech a nerozdává šoky na povel, a zásahy s propiskou do krku. "Nedávno jsem to na kurzu řešil s lidmi, kteří propisku v krku považovali za možnou záchranu lidí s alergickou reakcí. A mám na to jednu jednou odpověď: Nedělejte to. Invazivní zásahy přenechejte lékařům," konstatuje.

Nejistotou se nenechte paralyzovat

Dvořák také prozrazuje, že mezi časté obavy lidí patří to, že nepoznají, že člověk nedýchá a potřebuje resuscitaci. Jak si s touto situací poradit? Nehledejte zrcátko ani lidem neubližujte profackováním či štípáním. "Udělejte to, co funguje: oslovte ho, zatřeste s ním, zakloňte hlavu a vnímejte, jestli dýchá. Pokud člověka jednoduše neprobudíte a nedýchá, opravdu potřebuje pomoc. V tom případě tak začněte s masáží. I když si nejste jistí. Raději zbytečně než pozdě," radí Dvořák.

"Lepší je začít a zjistit, že to nebylo nutné, než nezačít a někoho tím zabít," doplňuje. Zlomené žebro se zahojí, zástava srdce bez pomoci ale končí fatálně.

Je pod vlivem nebo tak pouze vypadá?

Neposkytnutí první pomoci se často může týkat drogově závislých nebo osob, které pouze vypadají, že něco požily. Možná si řeknete: 'To bude jenom opilec.' Ale co když ne? Co když právě prodělal cévní mozkovou příhodu, infarkt nebo má třeba epilepsii? Lidé často jen projdou kolem. A v moderní době si skučící osobu ještě možná vyfotí.

Úlohou nás všech, nebo možná morální povinností, je rozpoznat, že je něco špatně - a zavolat pomoc. Pokud člověk nereaguje, má křeče, zvláštně dýchá nebo se chová zmateně, volejte. Zbytečný výjezd je vždy lepší než zmeškaná šance.

Záchranáři rozhodnou, zda má být postižený člověk převezen. A pokud je při vědomí a péči odmítá, pak to musí respektovat. Ale pacient v bezvědomí potřebuje pomoc - a to bez ohledu na to, co si o situaci myslíte či jak člověk působí. "Opilec si většinou lehne na místo, které je mu komfortní. Ve chvíli, když někdo v kravatě uprostřed náměstí leží obličejem k zemi, tak nejspíš nebude opilý, a prostě bude mít nějaký závažný zdravotní problém. Každopádně ideální by bylo, kdyby se lidé neintoxikovali a nebrali drogy. Pak by neměli problém," podotýká lékař.

"A také lze rozpoznat třeba jasně viditelné příznaky. Člověk, který má epileptický záchvat, ztratí vědomí a má nekontrolovatelné křeče - vypadá to velmi specificky. Člověk s mrtvicí bude ve většině případů starší a bude mít třeba spadlý koutek, nebude dostatečně ovládat končetiny na jedné straně těla a bude špatně mluvit. Může tak mluvit jako opilý, ale řekne vám, že má problém," doplňuje lékař.

Výbava a proč lidé nepomáhají

Víte, co je příjemným zjištěním? K poskytnutí první pomoci s sebou nemusíte nosit kufr s obvazy. Základní výbavou jsou dvě věci: mobilní telefon a rukavice. Mobil je nutností pro přivolání pomoci a rukavice slouží jako ochrana před možnou nákazou. A pokud je v okolí defibrilátor (AED), vezměte ho - navede vás krok za krokem.

Dvořák však naráží na ještě problematičtější skutečnosti. Třeba strach. Z ostudy, z neúspěchu, z právních následků. A také spoleh na ostatní a přehazování odpovědnosti. "Když je kolem vás dalších deset lidí, snadno si řeknete: 'Někdo jiný to udělá.' Ale často nikdo nezačne - protože čekají právě na vás," vysvětluje.

"Přesný příklad "efektu přihlížejícího" natočili na Václavském náměstí. Spousta lidí chodila kolem muže v bezvědomí, který potřeboval pomoc. Všichni však čekali na to, až s pomocí začne ten druhý. Přehazovali na sebe zodpovědnost," vypráví příběh muže, který bohužel nakonec zemřel. 

A dobrá zpráva? Zákon stojí na vaší straně. Pokud pomáháte v dobré víře a podle svých možností, trestně odpovědní nejste. I nešikovná pomoc je lepší než žádná. Zkrátka nejhorší je neudělat vůbec nic.

A co tedy dělat, když "TO" přijde?

Zastavte se, zhluboka se nadechněte, zhodnoťte situaci a zavolejte 155. A pak jednejte podle jasných pokynů operátora. Čas je rozhodující.

"Doufám, že se s vámi nikdy nepotkám u resuscitace," vzkazuje čtenářům Dvořák. Pokud byste ale měli smůlu a se slavným lékařem se přece jen potkali, - a to při záchraně, tedy při jeho práci - těšilo by ho, kdybyste byli připraveni a zachovali chladnou hlavu.