"Vlastně se to učím doteď, každý rok objevuju něco nového, najdu si nějakou vychytávku nebo způsob, jak to dělat jinak," popisuje Štěpánka a pokračuje: "Když srovnám svou první mašli s tím, co maluju teď, tak sama na sobě vidím ten největší progres hlavně v technice, ale i přesnosti a rychlosti."

Ze začátku jí výroba jedné ozdobné mašle, která se připíná na kroj, zabrala okolo 35 hodin, teď to Štěpánka zvládne za deset. Někdy se do činnosti zabere natolik, že zapomene na čas a končí až v jednu ráno. "To ale jenom v pátek nebo v sobotu večer, když nemusím do práce," dodává s úsměvem osmadvacetiletá Štěpánka, která působí v oddělení vnějších vztahů v neziskové organizaci Diakonie BETLÉM.

Od února až do letních prázdnin, kdy začínají hody, pravidelně usedá k akrylovým barvám. Úplně nejdřív je však potřeba si motivy předkreslit, tady si na sebe Štěpánka upletla pořádný bič, hned na začátku se totiž zařekla, že žádné její mašle nebudou stejné. "Myslím, že už jsem začala šlechtit nové druhy květin," říká z legrace. Po návrhu pak přichází na řadu propočítávání a trocha geometrie, aby všechno hezky sedělo. Teprve potom může vzít do ruky štětec.

Při malování mašlí musí také respektovat určitá pravidla, která ale na Hanáckém Slovácku nejsou tak přísná. I tady už se navíc začínají propisovat módní trendy.

"Dnes jsou mašle mnohem zdobnější, mají sytější barvy, používají se flitry, třpytky, jsou zkrátka mnohem výraznější než dřív," shrnuje Štěpánka. "Já sama ctím tradice, ale zároveň respektuju, že žijeme v 21. století," dodává s tím, že je třeba brát v úvahu i krojové šaty. Některé totiž bývají zdobnější, a tak je třeba k nim mašle volit střídmější. Přestože si svoje díla nijak neznačí ani nepodepisuje, bezpečně si pozná ty svoje. A nejen je. "Podle stylu malování vím, co malovala paní ze Zaječí, z Velkých Bílovic… Každá totiž malujeme trošku jinak," popisuje Štěpánka.

Malování bere jako způsob relaxace a odreagování. "Nejlepší díla jsem udělala, když jsem měla špatnou náladu nebo jsem byla naštvaná," říká malérečka s tím, že na některé své kousky je opravdu pyšná. Ke svému desetiletému "malovacímu" výročí by si tak přála udělat výstavu svých mašlí. Zatím alespoň svoje umění předává dalším, začala totiž pořádat pravidelné kurzy malování mašlí.

"Ze začátku jsem se bála, že udělám kurz a najednou nebudu mít co malovat. Ale už ten první mi otevřel oči. Lidé přichází spíš proto, aby si to jenom vyzkoušeli," vysvětluje Štěpánka. Zájem o kurzy je přitom velký, a to napříč všemi věkovými vrstvami. "Měla jsem 80letou paní, která byla neuvěřitelně šikovná. Chtěla se naučit malovat mašle pro svá vnoučata, která chodila v kroji." Další kurz momentálně naplánovaný není, Štěpánka totiž teď žije přípravami na svatbu, která ji čeká už za necelý měsíc. "Ale chtěla bych ještě jeden uspořádat před letošním létem," plánuje.

"Malovat se může naučit úplně každý, kdo tomu chce věnovat čas a má dostatek trpělivosti. A taky píle - toto umění totiž vyžaduje pořádný trénink. Člověk se musí naučit malovat tenkým štětcem, musí si na to vycvičit ruku," popisuje Štěpánka. "Chce to velký smysl pro detail, doladit vše tak, aby to bylo perfektní do poslední tečky," uzavírá malérečka.