Minulý pátek se Robert Fico setkal s prezidentem Volodymyrem Zelenským v Užhorodě. Jednali o energetice, evropské integraci, bezpečnosti a geopolitických otázkách. Skutečnost, že se slovenský premiér a ukrajinský prezident setkali, je dobrá zpráva.

Bylo by proto skvělé, kdyby setkání v Užhorodě znamenalo obrat k lepšímu. Přechod od cynického využívání ukrajinské karty v domácí politice k alespoň určitému empatickému pragmatismu. Jak však Roberta Fica dobře známe, je těžké v něco takového věřit.

Neexistují žádné vážné důvody, proč by vztahy mezi Slovenskem a Ukrajinou měly být problematické. Slováci nemají žádné územní spory se svým východním sousedem, netíží je historická traumata a na rozdíl od Maďarska nemají na Ukrajině velkou etnickou menšinu.

Pokud se vrátíme do doby před rusko-ukrajinskou válkou, vzájemné vztahy byly charakteristické ambivalencí. I když se slovenská zahraniční politika orientovala na Východ, Ukrajinu přehlížela a Rusko bylo vždy důležitější. Kromě geopolitiky byla hlavním důvodem závislost na ruských dodávkách energie. Zároveň však Kyjev, když se orientoval na Západ, zajímal se o jiná města než o Bratislavu.

Zásadový Kováč a arogantní Tymošenková

Existovala však i symbolická gesta mimo rámec oficiální diplomacie, i když byla vzácná. Jedním z nich byla například cesta bývalého prezidenta Michala Kováče do Kyjeva během oranžové revoluce, kdy promluvil přímo na náměstí Nezávislosti a podpořil demonstranty i jejich vůdce Viktora Juščenka.

"Nejsou to žádní výtržníci. Je to obdivuhodná demonstrace touhy ukrajinského lidu po spravedlivé společnosti," reagoval tehdy Kováč ve slovenských médiích na narativy, které v té době již šířila ruská propaganda. Jeho cesta se uskutečnila s vědomím vlády a byla koordinována s ministerstvem zahraničních věcí.

Naopak nejnegativnější epizodou ve slovensko-ukrajinských vztazích byla plynová krize v roce 2009, během níž se tehdejší ukrajinská premiérka Julija Tymošenková chovala arogantně vůči Robertu Ficovi a slovenské vládě. Někteří Ficovi bývalí kolegové tvrdí, že právě toto osobní ponížení, kdy ho ukrajinská premiérka nechala dlouho čekat a v podstatě s ním odmítla mluvit, je jedním z důvodů jeho negativních pocitů vůči Ukrajincům.

Navzdory této události se Slovensko zapojilo do projektu obrácení toku plynu ze západu, který pomohl Ukrajině snížit její energetickou závislost na Rusku a byl Kyjevem vnímán jako přátelské gesto.

Po ruské invazi v roce 2022 se tehdejší politické vedení (vláda i prezident) nejen jednoznačně postavilo na stranu Ukrajiny, ale také poskytlo napadené zemi významnou vojenskou pomoc.

Slovensko dodalo protivzdušné systémy S-300, stíhací letouny MiG-29, vrtulníky Mi-17, munici pro raketomety Grad, houfnice Zuzana 2, systémy pro odminování Božena, bojová vozidla pěchoty BMP-1, munici a palivo ze svých obranných zásob.

V letech 2022-2023 jsme byli pátým největším poskytovatelem vojenské pomoci Ukrajině v poměru k HDP. Zároveň jsme poskytli humanitární pomoc v hodnotě více než pěti milionů eur a v Košicích bylo zřízeno logistické centrum pro distribuci pomoci z jiných zemí EU.

Nový pragmatismus

S příchodem vlády Roberta Fica se vztahy ochladily, a to nejen proto, že nový kabinet odmítl vojenskou pomoc mimo rámec komerčních smluv. Bylo to logickým důsledkem situace, kdy obě strany nové vládní koalice politicky těží z mobilizace protiukrajinských nálad ve společnosti.

Ačkoli bylo jasné, že vztahy Kyjeva s novou slovenskou vládou nebudou tak srdečné jako s tou předchozí, Ukrajinci měli zájem na udržení pragmatických vztahů a vyhýbání se otevřenému nepřátelství. Nepotřebovali ve svém sousedství dalšího Viktora Orbána.

Po společném setkání s Ficem ukrajinský premiér Denys Šmyhal hovořil o "novém pragmatismu". Vlády se dohodly na několika přeshraničních projektech a Fico opakovaně zdůrazňoval, že s ukrajinským premiérem osobně vychází dobře. Na přelomu let 2024 a 2025 však vznikl spor ohledně tranzitu plynu a následných setkání Fica s Putinem, které Ukrajinci nemohou interpretovat jinak než jako nepřátelské gesto ze strany Slovenska.

To se odrazilo i v náladě ukrajinské společnosti. Zatímco v březnu 2023 mělo podle údajů Razumkovova centra více než 80 procent Ukrajinců pozitivní vnímání Slovenska, v lednu 2024 tento podíl klesl na něco málo přes 50 procent a dnes by byl pravděpodobně ještě nižší.

Robert Fico se rád chlubí svou pragmatickou zahraniční politikou. Opak je však pravdou. V oblasti bilaterálních vztahů s jinými zeměmi dosáhl toho, čeho žádný jiný slovenský premiér nikdy nedosáhl.

Podařilo se mu zajistit, že máme nyní nejhorší vztahy ze všech našich sousedů s Ukrajinou, se kterou jsme vždy měli přátelské a bezproblémové vztahy. A to navzdory skutečnosti, že pro to neexistují žádné hlubší historické, územní ani politické důvody.

Absence těchto faktorů je však také pozitivní zprávou v tom smyslu, že Slovensko bude schopno poškozené vztahy relativně rychle napravit. Stačí pouze změnit politiku.