Vytvořit zajímavé budovy a spojit různé prvky i styly někdy není jednoduché. A to především tehdy, když architekti musí respektovat podmínky památkářů. Své o tom ví architektka Jana Konečná a její spolupracovník Martin Frič, kteří stojí za stavbou tohoto unikátního slovenského dvojdomku.

Komplikace museli řešit například se vstupem. Ten musel navazovat na původní vchod do domu, který se nachází na západní straně fasády a vede otvorem v kamenné zdi. 

Stavení s celkovou užitkovou plochou 159 metrů čtverečních se skládá z architektonicky a dispozičně odlišných objektů se stejným filozofickým principem. V původním rodinném domě bylo podle originálu obnoveno tvarosloví jižních a východních fasád, přičemž nová severní fasáda má dvě okna a balkonové dveře.

Dřevo s charakterem

Ve venkovní části nové přístavby dominuje dřevo, u kterého tvůrci záměrně nepoužili viditelnou povrchovou úpravu, aby se čas a vliv prostředí na materiálu začal propisovat. Stavba tak získává o to větší charakter a příběh. Oba objekty spojuje nynější hradba a původní městské opevnění ze začátku 17. století. I to se dostalo do hledáčku památkářů.

Zatímco exteriér je výrazný, v interiéru se rozhodli pro zcela minimalistickou linku. Barevné schéma se drží v neutrálních tónech a dekorativní prvky tvoří především odkryté zdivo. Nejbarevnějším prvkem interiéru se staly žluté posouvací dveře do kuchyně. První patro v sobě skrývá obývací, kuchyňkou a pracovní část společně s koupelnou a vstupem na zahradu. Druhé patro pak splňuje plně soukromý charakter. Nachází se v něm tři ložnice, koupelna a menší pracovní část s úložným prostorem.

Hledání hloubky

Architekti se věnovali rovnou třem bodům a stupňům stavby. Konkrétně hradbě, novostavbě a rekonstrukci, přičemž cílili na co nejvěrnější odkrytí jednotlivých artefaktů minulosti. Aby nenarušili plánovaný koncept hledání archeologické hloubky, u přestavby prozkoumali nejrůznější historické vrstvy objektů i okolí a použili především lokální materiály. Ty přispěly také k posílení environmentálního přístupu v budování jedinečného dvojdomu s moderní částí připomínající stodolu. Konečná a Frič jako klíčové brali i poukázání na význam hranic a možnosti jejich proměny.

"Finální volumetrie stavebních objektů se přísně držela hranic, které se archeologickou metodou zkoumání místa odkryly ve více kontextech. Nejen v historických, ale také geografických, majetko-právních, kulturních a ekologických," uzavírá architektka.