Jde o státy, které, stejně jako my, patří do Visegrádské čtyřky. Země, se kterými máme mnoho společného, ale také mnoho rozdílného - politicky, kulturně, ve vztahu k médiím, vzdělávání nebo víře. Ale jednu věc mají dnes společnou. Vyslaly na oběžnou dráhu svého astronauta!

Proč to udělaly? Protože chápou, že pokud se má jejich země posouvat dál, pokud chtějí ekonomiku založenou na vyšší přidané hodnotě, technologickou suverenitu a vzdělanou generaci, která nebude jen montovat výrobky navržené jinde - pak je třeba něco konkrétního udělat. Nejen o tom mluvit. A právě kosmonautika, výzkum a průzkum vesmíru, tohle všechno v sobě koncentruje. Astronaut je totiž tak trochu nástrojem změny. Možná se to nezdá. Možná někomu připadá, že jde "jen" o člověka v kombinéze, který na pár dní vystoupí na palubu stanice, udělá pár pokusů, poletuje v beztíži a pak se vrátí. Ale astronaut je daleko víc.

Astronaut je souhrn toho nejlepšího, co člověk může být: odborně i lidsky. Fyzicky zdatný, psychicky odolný, týmový hráč, špičkově vzdělaný, komunikativní. Člověk, který dokáže v jediném rozhovoru nadchnout dítě pro fyziku, inspirovat učitele a dojmout dospělého. A tohle není žádná domněnka - to se děje. Pracuju se školami, učiteli a dětmi každý den vídám to na vlastní oči. Děti, které si myslí, že "věda je nuda", začnou po setkání s astronautem nebo jen po videu z oběžné dráhy přemýšlet jinak. Představí si, že by to jednou mohli být i oni.

A i když se jimi nestanou, něco se změní. Někdo začne navrhovat letadla. Jiný začne zkoumat léčiva. Někdo navrhne most, někdo telekomunikační družici. A to všechno jsou důsledky toho jediného okamžiku - okamžiku, kdy někdo uvěřil, že je to možné.

V Česku máme svého astronauta. Jen ještě neletěl. Major Aleš Svoboda. Pilot Gripenu, člověk s doktorátem z raketové a letecké techniky. A fakt týpek.

V roce 2022 byl vybrán ve výběrovém řízením Evropské kosmické agentury (ESA), do kterého se přihlásilo přes 22 tisíc uchazečů z celé Evropy. Vybráno jich bylo 17. Mezi nimi i Aleš. Stal se tzv. ESA Reserve Astronaut. Stejně jako jeho kolega z Polska Slawosz Uznański. A stejně jako Marcus Wandt ze Švédska, kterého Švédové při první možné příležitosti poslali na misi na ISS. Maďarsko šlo vlastní cestou. Jejich kandidát Tibor Kapu nebyl vybrán ESA. Spustili národní výběrové řízení, zajistili financování a dnes je jejich astronaut rovněž na ISS. Proč? Protože všichni pochopili, že astronaut funguje. Funguje jako motor národní motivace, inspirace i technologického růstu.

A jak na tom jsme my? Máme projekty. Máme know-how. Máme příležitost.

Když byl minulý rok spuštěn národní projekt Česká cesta do vesmíru, byla otevřena i výzva pro vědecké a průmyslové instituce: navrhněte experimenty, které by mohl český astronaut na ISS provádět. Sešlo se přes 70 návrhů - více než v Polsku, které má třikrát větší populaci. 14 z nich už prošlo odborným panelem ESA. Vznikají tedy reálné experimenty z oblasti radiační fyziky, onkologie, nanomateriálů nebo lidské adaptace na mikrogravitaci. Experimenty, které nám přinesou poznání, unikátní know-how a nové mezinárodní spolupráce.

A hlavně - experimenty, které díky českému astronautovi přeskočí pořadníky. V běžném režimu je dostat na ISS je během na dlouhou trať. Ale v rámci národní mise máte prioritu.

Čas běží. ISS končí. ISS má ukončit svůj provoz do roku 2031. NASA nyní vybírá firmu, která zajistí mise označované jako PAM-5 a PAM-6 - mise národních (soukromých) astronautů. Česká republika komunikuje se společnostmi Axiom Space a Vast, které by tyto mise měly realizovat. Vláda už let schválila a uvolnila 400 milionů korun - 20 % z potřebné částky. Zbytek - 1,6 miliardy - bude třeba dofinancovat. Zní to jako hodně? Ano. Ale návratnost investic do kosmických programů se dle řady studií pohybuje až na úrovni 8násobku. A pozitivní dopady do vzdělávání, vědy a prestiže státu jsou často zcela nevyčíslitelné.

Chceme zůstat na zemi, nebo se posunout výš?

Když se bavím s dětmi, učiteli nebo i kolegy z firem, zaznívá jedna věc znovu a znovu: "Tohle by nás mohlo probudit." 

Probouzet zájem. Sebevědomí. Nadšení. Chuť tvořit, ne jen konzumovat.

Tak jako jsme jako národ hrdí na zlaté medaile z Nagana nebo z mistrovství světa, můžeme být hrdí na něco, co překonává hranice atmosféry. Na národní misi, která bude psát historii - nejen pro Aleše, ale pro nás všechny. Protože tohle není příběh o jednom muži ve skafandru. Tohle je příběh o tom, kým jako země chceme být.