Na slavnostním zakončení MFF Karlovy Vary převezme Cenu prezidenta MFF KV za přínos české kinematografii střihač Jiří Brožek. Devítinásobný držitel ceny Český lev je podepsán pod více než stovkou českých filmů, televizních inscenací a seriálů. Je také absolutním rekordmanem v počtu dosažených výročních cen ČFTA pro jednu profesi napříč všemi kategoriemi.

Po absolutoriu na pražské FAMU nastoupil v roce 1973 do Filmového studia Barrandov, v němž pracoval následujících 20 let. Střihačka Jiřina Lukešová, u níž získával zkušenosti jako asistent střihu, jej doporučila režisérům Jiřímu Menzelovi a Jaroslavu Papouškovi. Právě práce na Papouškově filmu Konečně si rozumíme (1976) se stala první Brožkovou samostatnou střihačskou prací. Spolupracoval s předními domácími režisérskými osobnostmi, jako byl Jiří Menzel (např. Postřižiny, Slavnosti sněženek nebo na Oscara nominovaná komedie Vesničko má středisková), Věra Chytilová (např. Kalamita či Šašek a královna), Karel Kachyňa (např. Zlatí úhoři, Vlak dětství a naděje) či Ladislav Smoljak nebo Karel Smyczek.

Od počátku devadesátých let a po odchodu z Filmového studia Barrandov pravidelně spolupracoval s novou generací režisérů - Jaroslavem Brabcem, Vladimírem Michálkem, Petrem Nikolaevem či Martinem Šulíkem.

Jiří Brožek patří k tvůrčím osobnostem, které mají trvalý a neodmyslitelný vliv na podobu české kinematografie. "Střižna je velice intimní záležitost," řekl v jednom rozhovoru o své práci. "Důležitý je obsah filmu, který stříhám, je třeba naslouchat, pochopit sdělení, aby ho pak pochopil divák. Já to přirovnávám k fotbalovému mužstvu, v němž všichni musíme kopat za jeden tým." Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary uvede jako poctu Jiřímu Brožkovi film Smrt krásných srnců (1986), na němž spolupracoval s režisérem Karlem Kachyňou.

Filmová star 40. let John Garfield

Festival také letos uctí exkluzivním programem hereckou hvězdu amerického filmu 40. let minulého století Johna Garfielda. "Jedinečnou kariéru průkopníka na svou dobu neobvykle realistického hereckého pojetí, jíž se dosud nedostalo zaslouženého docenění, přiblížíme desítkou titulů," říká umělecký ředitel MFF KV Karel Och. "Hned u osmi snímků budou návštěvníci festivalu moci obdivovat Garfieldovu hereckou genialitu a nadčasové charisma z 35mm kopií," dodává.

Za roli břitkého nihilisty Mickeyho Bordena ve filmu Michaela Curtize Čtyři dcery (1938) byl debutující Garfield nominován na Oscara. V charismatickém elegánovi koexistovala tvrdost se zranitelností, stejně jako šarm a smysl pro humor s hořkostí a (sebe)zničujícím hněvem. Díky umění zobrazit pravdivě jakoukoli situaci se režiséři a scenáristé nebáli Garfieldem ztvárněné postavy vehnat i do vyhroceně fatalistických tenat, jako v případě noirové krimi dle slavné předlohy Pošťák vždy zvoní dvakrát nebo romantickém melodramatu o ďábelsky nadaném houslistovi Humoreska (oba 1946).

V touze po větší tvůrčí kontrole využívá Garfield konce smluvního závazku u Warner Bros a zakládá produkční společnost Roberts Productions. V rámci nezávislého studia Enterprise pak pomůže na svět dvěma klíčovým snímkům své kariéry a zároveň žánru film noir. Druhou nominaci na Oscara mu vyneslo strhující drama Tělem a duší (1947), dodnes považované za nejzásadnější film z boxerského prostředí s očividným vlivem na kultovní snímky jako Rocky či Pulp Fiction. John Garfield zemřel v květnu 1952 ve věku třiceti devíti let.

"Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž."

Diváci karlovarského festivalu se také letos mohou těšit na premiéru digitálně restaurovaného filmu scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška Ecce Homo Homolka. Sarkastická komedie ze života jedné multigenerační rodiny z roku 1969 bývá někdy označována jako poslední z filmů tzv. československé nové vlny šedesátých let. Jaroslav Papoušek, který byl původně sochařem, výtvarníkem a karikaturistou, se jako scenárista podílel na stěžejních titulech Miloše Formana Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967) a na Intimním osvětlení (1965) Ivana Passera.

Po odchodu Miloše Formana a Ivana Passera do emigrace zůstal Jaroslav Papoušek posledním z mimořádně talentované tvůrčí trojice, kdo pracoval v domácím filmovém prostředí. A přestože se Ecce homo Homolka řadí do žánru tzv. lidových komedií, film zcela zřetelně navazuje na společnou "formanovskopasserovskou" etapu tvorby a její poetiku.

Příběh se opírá o skvěle odpozorované svérázné charakterové typy, přesné vykreslení života běžné české rodiny 60. let, situační humor a mimořádně vtipné dialogy, z nichž mnohé v průběhu let zlidověly natolik, že si je další generace diváků předávají jako nezapomenutelné hlášky. V hereckém obsazení režisér vsadil především na Josefa Šebánka, Helenu Růžičkovou, Františka Husáka a Marii Motlovou. V rolích dvojčat se objevili Matěj a Petr Formanovi.

Objímáme se - v životě i ve filmu

Vizuál letošního festivalového ročníku vytvořila grafická designérka a výtvarnice Zuzana Lednická ve spolupráci s typografem Alešem Najbrtem. Jako fotograf se na něm podílel Václav Jirásek. Zuzana Lednická o jeho symbolice řekla: "Hlavním motivem vizuálu 59. ročníku filmového festivalu se stalo jednoduché lidské gesto - objímání. Obyčejný silný moment, symbol blízkosti, přátelství, lásky i odpuštění. Fotografie vytvořené s různými lidmi v různých situacích, tady a teď. Je to film? Ano, ale hlavně je to život!"