Lavi je přímo ukázkově stereotypizované vyobrazení vrcholového fotbalisty - jednoduchý člověk, který rozumu příliš nepobral, ale o to víc se soustřeďuje na to, jak vyhrát za každou cenu a užít si svých pět minut slávy. Je to postava, která žije v přítomném okamžiku, jeho svět se smrskl na fotbal, ženy, mejdany a rychlá auta.

Ať už jde o zjitřené fanouškovské vášně, neschopné hráče, vesnický svéráz, mužské stereotypy či pomyslné souboje pohlaví, fotbal je spolu se silnými emocemi (které jsou pro komedii typické) scenáristům nabízí na stříbrném podnose. Jedna taková komediální legenda se u nás ostatně zrodila už těsně po nástupu mluveného filmu.

Jak jde o Viktorku Žižkov, neznám bratra

"Mě si můžete urážet, jak chcete, ale na Slávii mi nesahejte! Já tu vaši Viktorku neurážím, třebaže to jsou hadráři," oboří se pan Načeradec na pana Habáska ve filmu Muži v offsidu (1931) režiséra Svatopluka Innermana. Film podle románu Karla Poláčka je ukázkovým příkladem humoru, který čerpá z fanouškovské posedlosti.

Hlavní postavy - ať už pan Načeradec, nebo Eman Habásko - představují ukázkové archetypy sportovních fanoušků, kteří i v rámci přátelských diskusí nejsou schopní tolerovat jakoukoli urážku svého oblíbeného týmu. Tato zaujatost a rivalita jsou vyjádřeny nejen v komických, ale i v nápadně aktuálních scénách, které divákům umožňují pobavit se nad nadměrnou vážností, s jakou fotbalové zápasy a klubové barvy dokážou zasahovat do běžného života.

Ne každý ví, že se film dočkal i pokračování. Vzhledem k úspěchu Mužů v offsidu a popularitě Huga Haase studio s vidinou snadného zisku připravilo v roce 1932 volné pokračování s názvem Načeradec, král kibiců. Zde překvapí, že režisérsky je pod tímto snímkem podepsaný režisér Gustav Machatý, který ještě tentýž rok šokuje světovou kinematografii nahou Hedy Lamarrovou ve filmu Extase.

Mimochodem, k hodnotě filmu je potřeba dodat i to, že ve filmu jsou použity vzácné snímky ze starého hřiště Sparty nebo třeba dnes již neexistujícího pohyblivého chodníku na Letnou či z rovněž dávno zaniklého zábavního parku ve vršovickém Edenu.

Bezpečný prostor pro sdílení emocí

Proč jsou vlastně fotbalové komedie tak populární? Vědkyně Anna Tous-Rovirosová z Univerzity v Barceloně se ve své vědecké práci tematikou sportovních sitcomů a komedií zabývá. V práci publikované v listopadu 2024 Tous-Rovirosová uvádí, že komedie se sportovní tematikou získávají na oblibě právě kvůli zobrazování dobrodružství a nehod hlavních postav v kulturně významném a emocionálně poutavém kontextu - fotbalu, tedy v tavícím kotli celého spektra silných emocí, od radostí z výher po smutek a vztek z prohry.

Doktorka Tous-Rovirosová dále uvádí, že fotbalové komedie zobrazují mužské postavy, které jsou často profesně neschopné a nedospělé, což vytváří onen humorný prvek, ale zároveň to umožňuje divákovi, aby si k hrdinům našel cestu. Ve fotbalových komediích se tak téměř neobjevují dokonalí hráči nebo fanoušci, jejichž tým by neustále vyhrával.

Ačkoliv jde v dnešní době nejspíš již o zastaralý názor, společnost se převážně drží myšlenky, že by muži neměli dávat na veřejnosti najevo rozjitřené emoce, jež jsou ale pro televizní tvorbu důležité. Fotbalové zápasy tak nabízejí "bezpečný prostor" pro mužské sbližování a vyjadřování emocí jednoduše už jen proto, že na stadionu či u zapáleného fotbalového fanouška doma před obrazovkou jsou zkrátka přijatelné, neboť se jim nelze ubránit. To beze zbytku platí i pro vesnické stadiony.

Vesničko má fotbalová

Místní fotbalový klub bývá pýchou vesnice. "Přátelák" mezi obcemi pak vrcholem kulturního života starousedlíků. Alespoň takto to líčí komedie, které do popředí staví kromě vášně ke sportu i český maloměstský svéráz. Příkladem takového díla je například seriál a následně i film Okresní přebor scenáristů Petra Kolečka a Jana Prušinovského.

Hrdá vášeň pro klub je tu postavena do vtipného kontrastu například s bezútěšnou finanční situací klubu, který si nemůže dovolit koupit ani nové rozlišovací dresy pro všechny členy. Seriál tak ovšem činí s obrovskou nadsázkou. Fotbalisté se zde dělí na ty, pro které jde karikaturně o nejdůležitější věc v životě, jako v případě kapitána Jirky Luňáka (v podání Ondřeje Vetchého), a na ty, kteří si udržují střízlivý nadhled jako například Jarda Kužel (ztvárněný Davidem Novotným).

Souboj pohlaví

Ať už jde o jakýkoliv typ fotbalové komedie, nevyhne se dnes káravému oku kritika, přičemž se zde skloňuje pojem toxická maskulinita. Tento typ filmů totiž divákovi často předkládá muže, kteří to v životě či doma nemají jednoduché. Kvůli tomu mnohdy sklouzávají k drsným projevům, zaměřeným i proti druhému pohlaví (byť třeba nezáměrně), pro což se vžilo označení toxická maskulinita. Komedie na jednu stranu tyhle mužské stereotypy ukazují a často i zesilují, ale zároveň si z nich dělají legraci a ukazují, jak jsou směšné nebo zastaralé. Mužský pohled je postaven do kontrastu s tím ženským. Máme zde muže, podle kterých mohou být ženy "nány, co nerozumí fotbalu a neumějí ho hrát", ale i ženy, které fotbal vnímají jako "smradlavou hru pro hlupáky", případně svým mužům vyčítají, že je kromě "mičudy" na trávníku nic jiného nezajímá.

Vzniká tak zajímavý rozpor - filmy a seriály tyto postoje ostře kritizují, ale zároveň je do jisté míry i udržují. Je pak na divákovi, aby si sám určil, kde je v případě konkrétního audiovizuálního díla ona hranice.  

Fotbal jako ukázkové kolbiště mezi muži a ženami využívá například česká komedie Po čem muži touží 2 (2018) režiséra Rudolfa Havlíka, kde v hlavních rolích mohou diváci vidět Annu Polívkovou a Jiřího Langmajera. Komedie začíná tím, že se psycholožka Irena jednoho dne probudí v těle muže. Vlivem příběhové linie se Irena (tedy teď už vlastně Iren) dostane na fotbalový trénink, ve kterém je naprosto nemožná, přičemž si barbarství sportu na vlastní kůži vyzkouší ve chvíli, kdy ji míč zasáhne do rozkroku přímo do orgánů, které ještě před nějakou dobou neměla. 

Protože má ale Irena silnou motivaci ve fotbalu pokračovat, záhy mu propadne. Pak ale přijde studená sprcha v podobě její kamarádky Marcely, která Ireně vyčte přesně to, že smrdí a nic jiného ji nezajímá. V rámci happy endu pak dojde i na zjištění, že fotbal skutečně není vše, že v životě jsou i důležitější věci.

Exkurze za nejlepším trenérem

Někdo to však může vzít z úplně jiného konce. Jeden z nejpopulárnějších komediálních seriálů současnosti je trefou do branky, přitom v něm fotbal slouží převážně jen jako kulisa, kterou dílo v žádném případě nezlehčuje. Podívejme se do zahraničí.

Ted Lasso (Jason Sudeikis) je trenérem amerického fotbalu, kterého si najme vedení anglického fotbalového klubu AFC Richmond, ačkoliv Lasso o evropském fotbalu neví zhola nic. Co však novému trenérovi chybí v taktice, to dohání neotřesitelným optimismem, lidským přístupem a v neposlední řadě i humorem.

Ačkoliv se děj odehrává v prostředí profesionálního fotbalu, samotný sport tu často slouží spíš jako pozadí, na němž se protkávají osobní příběhy postav s jejich proměnami a vztahovými problémy. U seriálu je stejně tak důležité, co se děje na hřišti, jako to, co se děje v šatnách. Z Teda Lassa se během dosavadních sérií stal jeden z nejoceňovanějších seriálů současnosti. Odnesl si hned 61 nominací na ceny Emmy, Oscary televizní tvorby, přičemž hned 13 jich proměnil. Seriál dal vzniknout i něčemu, pro co se vžilo označení Ted Lasso efekt - americké publikum se hojně začalo zajímat o evropský fotbal, který se hraje jinak než onen americký s míčem vejcovitého tvaru.  

A zdá se, že fascinace fotbalem jako filmovým tématem zdaleka nekončí. Scenárista a režisér Petr Kolečko chystá na léto premiéru snímku Kouzlo derby, při jehož natáčení filmaři využili také stadion fotbalové Sparty na Letné, kde se v roli diváků ukáže více než 2 tisíce komparzistů.