Když apeluji na lidi ohledně sbírky na Toyotu Hilux, není to moc platné. Všichni řeší dovolené a začátek školního roku. Peníze prostě nejsou. Do toho dostávám video od jednotky Ostrých Kartůz, kde je nastřelil tank. Auto schytalo zásah, ale naštěstí půjde opravit. Co jim zbývá… Za pár dnů to schytá další jejich auto.

Do toho z klukům Ragbistům umírá Artem. Zůstává po něm šestiletá dcera. Snažili se evakuovat auto a zaútočili na ně FPV drony. Zas*aná válka! Zkur*ený Rusko!

Musím zabrat, musím sehnat peníze na auta. Oslovím pár dobrých známých a sbírka se trochu pohne. Ale žádná sláva. Na začátku září jedu koupit Toyotu Hilux do Olomouce. Zde musím vozidlu dát nové pneu do terénu a vyměnit těsnění kardanu u diferenciálu.

Povedlo se sehnat i Suzuki Grand Vitara. Tu jen hodím do zelené barvy. Tak sláva, nakonec budou dvě auta. Jedno dám na vlek a druhé - no druhé vezme Laura. Ať je taky trochu užitečná. Do Charkova je to 1800 kilometrů, tak si alespoň zaslouží tu jízdenku.

Dvě naložená auta a dvě tašky zásob navíc

Setkám se s ní na konci prvního týdne v září. Dozvídám se o důvodu její cesty na Ukrajinu. Má projekt na pomoc obětem sexuálního násilí, které Rusové používají jako součást své taktiky vůči obyvatelům Ukrajiny. Jsem v šoku, když zjišťuji, jak pomáhá už v tak raném věku. Co bych asi dělal já v 25 letech, kdyby tehdy začala válka? No vážně - je neobyčejná.

Den před odjezdem mi volá s prosbou, abych odjezd posunul o pár dnů. Má nějaké zdravotní potíže. Sakra, já věděl, že co si neudělám sám, neklapne. Je to jako vždy - lidi kecají, slibují, ale pak nic! Co teď, když jsou už celní deklarace na její jméno? Nic, jsem na ni ošklivý a dám jí najevo, že prostě pojede! Je statečná a přijme to. Možná jsem jí mohl dát den k dobru. Jenže válka nečeká! Musíme makat dál.

V pátek mám v autě nabalené 3D tisky na nálože do dronů, pneumatiky, bateriová úložiště EcoFlow a spoustou dalších věcí. Materiál je ve všech třech autech. V sobotu ve čtyři ráno vyjíždíme.

Cesta probíhá klidně, panuje dobrá nálada. Ještě netušíme, co vše nás čeká… Při příjezdu na hranice bojujeme s byrokracií. Naštěstí už vím, co je třeba, a tak po pár hodinách máme hotovo. Kolem půlnoci hledáme ubytování nedaleko Lvova.

V šest ráno vstaneme a jedeme na Kyjev. Snídaně bude na benzince. Čeká nás dnes dlouhá cesta do Charkova, kde máme schůzku s Alicí, Artemem a Tinou kvůli předání luxusu a 3D výlisků od české aero rozvědky Ostrým Kartůzám. Natočí se předávací video, udělají se potřebné dokumenty a já s Laurou jedu přes Izjum za "bábuškou", o kterou se starám od začátku války.

Po cestě nakoupíme potraviny za 4000 hřiven, jsou toho jen dvě větší tašky. Opět si pokládám otázku, jak zde někdo může žít z důchodu ve výši 3000 hřiven… Bábuška nás vítá a my zde strávíme pár hodin, kdy nám vypraví a zpívá. Vládne úžasná atmosféra.

Ovšem když nedaleko proletí okolo dron Šahíd, bábuška znervózní. Přiznává, že se moc bojí a každou noc ji budí výbuchy. Při odchodu musím slíbit, že se zase brzy vrátím.

Zbytečná smrt na cestě do Charkova

Cesta z Izjumu probíhá za tmy. Asi kilometr před bezpečnostním zátarasem si všimnu několika blikajících aut. Je zde nehoda. Zastavuji a vyndávám zdravotnický batoh. Jdu se zeptat lidí v blízkosti vozidla, zda chtějí pomoct… Chtějí.

Vozidlo muselo havarovat čelně do pásového obrněnce, který stojí nedaleko. V noci ho nejspíš posádka auta neviděla, neboť má jen miniaturní světla, aby se na bojišti neprozradil. Vozidlo má slisovanou celou motorovou část až do kabiny. Valí se z ní dým, který způsobil zkrat elektroinstalace. Tak snad to nezačne hořet. Snažím se najít autobaterii, ale nejde to.

Obejdu auto a vidím že z místa, kde byly dveře řidiče, visí tělo muže. Jeho hlava je těsně nad silnicí, z uší mu teče krev. Uvědomím si, že tomu už nepomůžu. Jdu ke spolujezdci.

Holčina mu provádí masáž srdce. Jenže sedadlo, na kterém probíhá resuscitace, nedovoluje záklon hlavy. Hrudník se také nedaří efektivně stlačovat. Zkusím zajistit záklon hlavy a uvolnění dýchacích cest. Asistuje mi u toho mladý voják. Přeberu masáž srdce. Bohužel sedadlo neumožňuje efektivně masírovat. Musíme ho vzít ven!

Jenže nohy má pod palubkou a jedna je tam uvězněná. Do prdele! Bleskne mi hlavou, že to může začít každou chvíli hořet. No, když se tak stane, holt mu nohu uříznu skalpelem, aby tam nezůstal. Škrtidlo i skalpel mám v báglu. To zvládnu! Je to krajní nouze…

Pokus o vytažení těla z vozidla je marný. Jeho ruka je jak hadr. Prsty mi zajely dírou v lokti hluboko do paže. Nedá se nahmatat žádná kost. Tma a dým mi nedávají veliký výhled, ale tenhle kluk určitě zemřel proto, že mu nikdo nezastavil masivní krvácení z paže. Noha pod palubkou na tom nebude o mnoho lépe.

Tady jsme už zbyteční. Za chvíli dorazí policie, předám jim informace. Jdu si umýt ruce a uklidit zdravobágl. Kur*a! Taková zbytečná smrt dvou mladých lidí… Zbytek cesty do Charkova probíhá v atmosféře smutku a zmaru.