Ačkoli jsou oba pěvci známí nejvíce pro své role ve světových operních domech, na společné turné vyrazili už potřetí, aby interpretovali písně německých autorů z období romantismu. Tentokrát při svých evropských zastávkách neminuli ani Prahu a v Obecním domě představili program s názvem Love songs. Do nějž zařadili, možná trochu překvapivě, písně Richarda Strausse a Gustava Mahlera.

Přestože by písňový program slušel více Rudolfinu, je pochopitelné, že pro koncert proslulých operních pěvců zvolili organizátoři kapacitně větší Obecní dům, byť nemá pro tento typ koncertu ideální akustiku. Na pódiu tak stanuli Damrau a Kaufmann nikoli s plně obsazeným orchestrem, ale pouze v komorním provedení za doprovodu špičkového klavíristy Helmuta Deutsche, který patří pro svůj mimořádný cit mezi nejvyhledávanější v tomto oboru.

V programu představili více než třicet dramaturgicky velmi sofistikovaně poskládaných písní, v nichž představili širokou paletu emocí od něhy až po vášeň, prozpívané v každé notě. Podle sopranistky přitom stálo společné turné právě na výběru repertoáru dvou velikánů německé romantické písně. "Bylo pro nás velmi důležité dát dohromady tyto dva pilíře romantického repertoáru - Mahlera a Strausse. Dělá se to velmi zřídka, protože jsou velice odlišní, ale má to svůj smysl. Jako by přicházeli každý z jiné strany, ale v něčem se přece potkávají. A to jsme chtěli ukázat. Zatímco Mahler píše více intelektuálně, u Strausse najdete všechen ten nebeský švih a vysoké tóny," řekla před koncertem Damrau v rozhovoru pro KlasikuPlus.

Skvělá dramaturgie

To se dvojici bezpochyby povedlo. Program byl zvolen velmi citlivě, a ačkoli byl tak trochu písňovým maratonem, diváky díky technické preciznosti zpěvu a dobré práci s výrazem nenudil. Pěvci se hluboce nořili do textu a dokázali každou skladbu nuancemi odlišit, každá byla jedinečná. V první polovině vystoupil pár nejprve na pódiu společně s písněmi Richarda Strausse, zejména ze sbírky Letzte Blätter, v nichž se pěvec a pěvkyně střídali a navazovali jeden na druhého. Damrau zvolila pro zasněný straussovský repertoár, obsahující mimo jiné písně s motivy květin a přírody, symbolicky květované šaty.

V interpretaci písně Noc ukázal Kaufmann krásně klenuté tóny a procítěnost, v dramatické Trpělivosti zase různé polohy jak rozsahově, tak charakterově, v Zamlčení dobře zvládl obtížné intonační skoky. Velmi citlivě a lyricky pak provedl píseň Miluji tě, za niž sklidil extra potlesk. Helmut Deutsch doprovodil krásně každou ze skladeb, ale v poslední jmenované rovněž předvedl mimořádný cit pro barvu každého jednotlivého tónu.

Damrau pěvecky seděly obě květinové písně (Jiřina a Ocún), které přednesla s naprostou precizností, ale rovněž zvukomalebné Tlukoucí srdce či technicky náročný koloraturní Amor, jímž celý blok uzavřela, a právem byl vrcholem první části. Potleskem odměnili zpěvačku posluchači také za Přátelskou vizi - zatímco většina jejího straussovského repertoáru vynikala zejména hravostí, radostnou náladou a technickou obtížností, poslední jmenovaná jí dovolila hluboké ponoření a zasněnost.

V druhé polovině programu se pěvci představili zprvu samostatně. Damrau vyměnila modro-bílé květy za vášnivou růžovou róbu ladící s opulentní květinou se srdíčky, která byla jedinou dekorací na pódiu. Mistrovsky zazpívala například písně ze sbírky Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh, zejména poslední z nich s názvem Zpívali tři andělé.

Kaufmann představil Mahlerovy písně na texty básníka Friedricha Rückerta (který ačkoli u nás není příliš známý, je čtvrtým německým nejpřekládanějším autorem poezie), ty mu však svědčily o trochu méně a výšky neměl tak zvučné a kultivované, jak jsme u něj zvyklí. Ačkoli byla interpretace skvělá, z nahrávek víme, že dokáže víc.

V poslední části koncertu se opět vrátili na pódium oba pěvci s repertoárem Richarda Strausse a Damrau oblékla znovu květinové šaty, čímž se celý symbolický oblouk uzavřel. Dvojice na sebe krásně reagovala, i když jeden z nich zrovna nezpíval, a s výrazem a gesty pracovala vkusně, jemně, ale přesto výmluvně. Na pódiu přitom byli téměř celou dobu, nevystřídala je žádná instrumentální skladba ani mezihra, jak bývá zvykem u operních koncertů s orchestrem. Je tak třeba ocenit náročnost takového programu podaného pouze s jednou přestávkou.

Lyrické náměty byly požitkem pro romantické duše, k čemuž velmi pomohl překlad každé z písní v tištěném programu. Posluchač se tak mohl i bez znalosti němčiny nechat unášet romantickými motivy, ale i vášní některých skladeb. Hudba byla nicméně výmluvná sama o sobě a pěvci ukázali úžasnou souhru s Helmmutem Deutschem, který jejich špičkový výkon podpořil detailní modelací každého tónu.

Na závěr připojila dvojice pěvců jako přídavek ještě dva duety, v nichž se s hravostí "vyřádila" ve společných interakcích i výrazu. Oba pěvci dostáli svému hvězdnému jménu, byť výkon Diany Damrau se zdál být komplexnější, propracovanější a o řád výš. Oba nicméně potvrdili, proč jsou i v písňovém repertoáru natolik vyhledávanými interprety nejen pro koncerty, ale i nahrávky.

Nebývá než doufat, že pár po aktuálním turné zatouží divákům přednést písně dalších, třeba i méně známých autorů.