Po tříletém intermezzu mezi lety 1941-1944, kdy území dnešního Moldavska zpět dobyla rumunská a německá armáda, se Besarábie znovu stala součástí sovětské říše s novými vlnami represí - hladomorem i novými deportacemi. Proces dlouhodobé sovětizace nakonec zanechal v místní společnosti hlubokou stopu, které se nezbavila ani 35 let po rozpadu Sovětského svazu. Moldavsko se sice osamostatnilo, ale ruského vlivu se zcela nezbavilo. Jak říká bývalý velvyslanec ČR v Moldavsku Petr Kypr, dodnes jej ovlivňuje i separatistické a silně rusifikované Podněstří, tedy jediné území, které patřilo k SSSR ještě před anexí v červnu 1940.

Měli bychom se v Česku zajímat o dění v Moldavsku? V krajině, kterou většina z nás považuje za nějaký výplněk mezi Rumunskem a Ukrajinou?

Jsme přehlceni tématy, která vybírají média. Sledují Ukrajinu, kroky administrativy Spojených států a nově střet v Iránu. Je logické, že v tom množství podnětů zkrátka na Moldavsko nezbývá kapacita. Občas se něco jen mihne, jako loňské prezidentské volby nebo zimní energetická krize v Podněstří.

Neodrazuje nás třeba složitost celého regionu, kterou sporadicky mediálně zastupují pojmy separatismus nebo autonomie?

Z hlediska psychologického působení a dalších manipulací je Moldavsko pro Rusko jakousi laboratoří. Současně může být místem k osvěžení paměti pro všechny, kteří nostalgicky vzpomínají, jak bylo za bolševika dobře. Pár ilustrací: Oficiálně nikým neuznaná Podněsterská moldavská republika je příkladem sovětského skanzenu. Jde o místo, kde jste pod stálým dohledem nejen policie, ale i všudypřítomných bust komunistických ikon. Stále více je to spíše Potěmkinova vesnice pro Moskvu, pod jejímž povrchem se skrývá pragmatičnost tamních byznysmenů obchodujících se Západem. V Moldavsku najdeme i Gagauzskou autonomní oblast, která je vnímána  jako proruská, ale u lidí spíše cítím prosovětský resentiment. V minulosti tento region pociťoval "zlatou socialistickou éru". Aspoň tak na to vzpomínají, podobně jako někteří Češi na socialismus.

A mezi světem investičních příležitostí v EU a vzpomínkami o mládí v socialismu osciluje téměř 2 a půl milionu ryzích Moldavanů?

Narážíte na problém identity. Z historie této země mrazí z praktik Sovětů. Anexi Besarábie (původně se jednalo o část Rumunska) předpokládal tajný dodatek paktu Molotov-Ribbentrop mezi Německem a Sovětským svazem. K sovětské okupaci skutečně došlo. Pak nastala klasická stalinistická čistka, tedy likvidace inteligence a případných odpůrců. Popravy, deportace, a to včetně umístění do táborů Gulagu, a to jak při obsazení "před válkou", tak především po ní.

Na to se přece nezapomíná.

Ale někde ano… To, co Sověti nestihli v průběhu války, dokončili po ní. A dali si záležet. Na Sibiř z Moldavska odváželi i podle seznamů maturantů. Byli deportováni i rodiče jisté Zinaidy Greceanîiové. Při odsunu dokonce zemřel její bratr. Zmíněná dáma se stala komunistickou premiérkou Moldavska v roce 2008. Když v zemi o rok později vypukly protesty, nechala se v médiích slyšet: "Rodiče, nepouštějte děti do demonstrací, může se jim stát něco zlého." Je evidentní, že vymývání mozků bylo opravdu účinné.

Je neuvěřitelné, že přesto zůstala přesvědčenou komunistkou.

Těžko hodnotit, zdali přesvědčenou, ale komunistkou. Ukazuje to, že pokud chce člověk přežít, často se musí přizpůsobit. Ostatně všechno bylo součástí šachovnice, kterou nakreslil Kreml. Nikdy jsem neviděl žádnou analýzu, jak to soudruzi měli vymyšlené, ale stačí se podívat na mapu. Když si vezmete Moldavsko, tak na většině území bylo zemědělství a za Dněstrem jen úzký srpeček Podněstří s koncentrací  průmyslu. Velká elektrárna, cementárna nebo ocelárny, rozsáhlá zbrojní výroba.  Nárazníkové pásmo pro případ útoku na SSSR tvořila právě zemědělská krajina. A mělo to i vnitřní důvod, rurální obyvatelstvo bylo lépe manipulovatelné, protože lidé v průmyslových městech přemýšlejí jinak než venkov.

A jak to tam reálně vypadá teď?

Podněstří se díky byznysu trošku změnilo. Při jeho vzniku tam přišli další pracovníci tajných služeb, kteří je zřídili a drželi. Mimochodem někteří z nich poté "osvobozovali" třeba Donbas, známý je například Igor Girkin (Strelkov).

Peníze nesmrdí a chápou to i soudruzi z Podněstří. Proto začali spolupracovat s firmami v Evropské unii, využili toho, že se EU otvírala vůči Moldavsku, a dnes jde většina obchodu na Západ. Moldavsko pak už vnímá Podněstří jako menší problém než dříve, i díky tomu, že spojení siloviků (pozn. red. příslušníci silových složek) s Ruskem přerušila Ukrajina. Shovívavé umožnění onoho byznysu s EU bylo zajímavým aktem Kišiněva. Podněstří má nicméně postsovětské systémové ekonomické problémy. Ekonomiku mimo zatěžuje rozbujelý bezpečnostní aparát.  Mimochodem, já jsem v Podněstří persona non grata. Tohoto vyznamenání od tehdejšího samozvaného prezidenta Smirnova si velmi vážím.

V loňských moldavských prezidentských volbách vyhrála Maia Sandu, která dostala označení prozápadní. Velké množství hlasů pocházelo od voličů ze zahraničí. Byla to tedy skutečná vůle domácích?

Ano, byla. Moldavané extrémně migrují za prací. Zhruba milion ročně - tak padesát procent na východ, zejména do Ruska, kde fungují především v zemědělství, a dalších padesát na Západ, kde často zabezpečují sociální služby, nejvíce pak v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku. U nás jsou to například dělníci ve stavebnictví.

Oni početní pracovníci v zahraničí jsou živou součástí moldavské společnosti doma, vracejí se a mají zájem o dobrý růst země, proto nelze tvrdit, že volby rozhoduje "odtržená nenávistná diaspora".

Takže můžeme říct, že tato zkušenost ze zahraničí vlastně utváří vizi, kam by Moldavané chtěli patřit?

Ano a ne.  Ti, kdo vycestují do Evropy, si určitě dobře uvědomují to, co mnohdy doma chybí. Nebylo to však vždy stejné. Jak jsem již zmínil, byla doba, kdy Moldavané vzhlíželi k Moskvě s obdivem - ostatně ponětí o světě měli ze sovětské/ruské televize. To se částečně změnilo, zmíněný resentiment zůstává především na vesnici a v určitých oblastech.

Kreml by rád vrátil dávno ztracený vliv. I proto nově dohlíží na hybridní operace v Moldavsku Putinův loajální muž Sergej Kirijenko. Osvědčil se m.j. v Gruzii a nyní má další misi. V současnosti se dokonce Moskva snaží porozumět procesům v Moldavsku více než dříve, a i intenzita opatření pro podporu opozice ve volbách je větší a dražší. Moldavské nevládní organizace pro svobodu médií i zpravodajci už při loňských volbách ilustrovali aktivní opatření Ruska. Nyní se blíží zářijové parlamentní volby a manipulace/dezinformace pokračují a budou gradovat.

A že ruský vliv hrál roli mohu ilustrovat například na době gruzínské krize, kdy byla značná část populace díky ruské televizi na straně Moskvy, ačkoli vzhledem ke shodě "zamrzlých konfliktů" (Abcházie / Osetie a Podněstří) by měli být na straně Gruzie.

Ono nešlo jen o zpravodajství a publicistiku, ruské kulturní pořady samozřejmě byly kvalitnější než to, co produkovala chudá moldavská televize, a to lidi drželo u obrazovek.

Proč to tedy Rusko neudělalo silou?

Na začátku války s Ukrajinou všichni říkali, že teď Rusko obsadí Podněstří. To byl však nesmysl. Těžko by ono dlouhé spojení přes Oděsu dokázalo delší dobu udržet. Pro Ukrajinu je ta oblast klíčová - přístup k moři i Oděsa jako velmi specifické město.

Rusko má teď v Podněstří velmi nekvalitní vojsko, které sice chce rozšířit, ale to je logisticky nemožné. Ano, neutrální Moldavsko by možná nevydrželo nějaký rychlý útok, ale udržet to dlouhodobě je nesmysl. Ostatně silnou pomoc by patrně poskytlo Rumunsko, už kvůli svým občanům tam.

Nevyužili by vzniklého zmatku Rumuni k připojení Moldavska ke svému území?

Na nárokování historických hranic už dnes nikdo nehraje. Možná nějaký extremistický politik. Reálně by to nic nepřineslo ani jedné zemi, jen náklady navíc. Dneska prakticky kdo chce, a prokáže historickou příslušnost k Rumunsku, dostává i rumunské občanství. Mnozí Moldavané se tedy pohybují svobodně po Evropě již nyní a uvědomují si benefity, které to s sebou nese.

Pokud tedy pomineme Podněstří, může nějakou rozhodující roli ve prospěch Rusů sehrát v nadcházejících volbách autonomní oblast Gagauzsko?

Nemyslím si. Tuším, že pár desítek tisíc spokojených s bývalým Sovětským svazem nehraje zásadní roli. U nás je rovněž část společnosti, která obvykle není aktivní, ráda přijímá státní péči a vzpomíná. Funguje tam ruská indoktrinace, ale určité klanové uspořádání narušuje jednotu.

Zmínil jste elektrárnu v Podněstří. Na začátku roku sehrála klíčovou roli při tzv. energetické krizi v Podněstří. Může opět pomoci ovlivňovat politické dění v Moldavsku?

Zvyšování cen energií se může v každé zemi stát nátlakovým nástrojem před volbami. Já si ovšem myslím, že Moldavané tady tyto situace berou spíše jako nezbytnou součást jejich životů. Za ta desetiletí si zvykli na ruskou taktiku. Problém je, že to mnohdy nepřisuzují Rusku, ale přistupují k té věci tak, že vznikl problém, který má řešit Kišiněv. Neřeknou si: "Za to může Putinovo Rusko".

Nejde jen o energie. Moskva Moldavsko dusila opakovaně v citlivém zemědělském exportu - zejména ve vínech, která byla zakázána a pak silně omezena s tím, že "mohou za otravu nekvalitním alkoholem v Rusku", což byl pro znalce Ruska dobrý vtip.

Zrovna národní vývozní artikl, to muselo bolet.

Rok od roku méně. Moldavané se opět přizpůsobili. Dříve dělali hodně sladká silná vína, která se pila v Rusku, nově nakoupili lehčí "západní" odrůdy a začali s úspěchem expandovat. Dnes jde moldavské víno především na Západ.

I když podpora západu není malá, přesto vše hovoří o dalších podzimních klíčových volbách po těch prezidentských.

To ano, ale v současné době kromě prezidentky Sandu není v Moldavsku žádný státník nebo postava, která by dokázala ovlivnit masy voličů. Často skloňován byl oligarcha Ilan Șor, bankovní zloděj, který utekl před trestem do Ruska. Ten se snaží alespoň zprostředkovaně škodit, ale zatím mu to naštěstí moc nejde. Právě on stojí na zmíněné podpoře Moskvy, včetně té finanční.

Nemůže se přesto vše opozice sjednotit a najít vhodného protikandidáta?

Nikoho tam nevidím, ale třeba se pletu. I kdyby se sjednotili, pořád je o něco silnější podpora prezidentky. Maia Sandu se ukázala jako mimořádně schopná politička.

Velkým problémem je neschopnost politiků spolupracovat. V takovém prostředí pak ruské či jiné peníze hrají roli. Vzpomenu třeba na uprchlého oligarchu Plahotniuka, jehož strana vládla v Moldavsku po pádu komunisty Voronina. I tehdy žily přestupy mezi stranami, odposlechy a očerňovací kampaň vůči odpůrcům vlády i opozičním politikům. A oligarcha byl vládcem, byť nepřímým.

Jak se u vás většinově Moldavané zapsali?

Pracovití příjemní lidé. Empatičtí. V Moldavsku se mezi lidmi volně přepíná mezi rumunštinou a ruštinou, i když ruština v médiích je proti předchozí době omezena. Ale ruština jako funkční jazyk funguje, například pro úřední texty. Sledování ruské televize stále není ničím výjimečným.

Jedná se o kandidátskou zemi do Evropské unie.

Ano, troufám si říct, že s největší šancí vstupu. Moldavané jsou moudří třeba v tom, že pokud připravují nějaký zákon, který by se dotkl společnosti nebo politických otázek, konzultují jej s Benátskou komisí při Radě Evropy, jejíž právníci jsou schopni posoudit shodu návrhu s demokratickými pravidly a principy.

Má Evropská unie chtít evidentně chudého kandidáta se složitou minulostí?

Rozhodně ano, ale po splnění všech podmínek. Nejsem zastáncem zrychlených vstupů. Už dnes mají výhodnou Asociační dohodu a po rumunském příkladu i dostatek informací, kam směřují a co to vyžaduje.

Moldavané mnohé zažili, a pokud mají zájem, a zároveň ho převádějí do konkrétních činů, nevidím problém v jejich přijetí. Nechat tuto zemi napospas proudu dějin by nebylo moudré, sovětská "integrace" byla pro Moldavsko zhoubou, kterou nikdo nechce opakovat.

Tento rozhovor je osobní výpovědí Petra Kypra. Není tedy oficiálním názorem nebo stanoviskem Ministerstva zahraničních věcí ČR.