V druhé polovině května ji v pražské kavárně Montmartre autorka uvedla do knižního světa společně s literátem a vnukem slavného spisovatele Richardem Haškem. Dorazili také někteří amatérští švejkologové z Českých Budějovic či z Olomouce a mj. i Jomar Hønsiho, olomoucký Nor, který předsedá Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška. Z literární komunity přišli knihu přivítat například spisovatel Ivan Binar, filozof Miroslav Petříček či bohemisté Pavel Janoušek nebo Jakub Češka.

Začalo to ve mně hned, jak vypukla válka

Richterová v nové knize shromáždila své eseje o Haškovi, které vytvořila v rozmezí čtyřiceti let. Originálně a vizionářsky v nich analyzuje Haškovu tvůrčí genialitu i specifický humor a současně předkládá čtenářům řadu méně známých faktů. Původní verze vznikly ve francouzštině, italštině a češtině, uveřejněny byly i v dalších jazycích, v různých časopisech, univerzitních publikacích a ve svazku Eseje o české literatuře (2015).

Čtenáři Švejka například vědí, že postava dobrého vojáka se objevila už v povídce v roce 1911, avšak Richterová ten příběh upřesňuje. Hašek prý tenkrát dostal velkolepý nápad na postavu "proroka blbosti", ale pak usnul a ráno mu z něho zůstaly v hlavě jen vágní obrysy, z čehož vznikla zmíněná povídka. Naštěstí ideu dále držel v mysli a později rozvinul. Po válce, když své bývalé manželce četl ze vznikajícího románu, údajně prohlásil: "Celá ta léta mne to drželo. Víš, na frontě, v Rusku, všude. Začalo to ve mně hned, jak vypukla válka. Cítil jsem, že se něco rodí."

V esejích se dozvíme více i o Haškově pokusu revolučním. Za války v Rusku uvěřil ideji komunismu a v jednu chvíli popřel sám sebe - bohéma, který veškerou politiku a mocenské šachy dříve zesměšňoval. Po návratu do Československa zavrhl všechnu politiku a ideologii a věnoval krátký zbytek svého života především psaní. Ještě v nemoci diktoval své největší dílo, které bohužel nedokončil. Dokonale v něm vyjádřil, jak slova ztratila svůj význam. Richterová to nazývá "sémantickou katastrofou" a píše o ní: "Jejím důsledkem je utváření prostoru, kde každá věc může stejně dobře potvrzovat i popírat cokoli jiného."

"Od roku 1983 do dneška se moje vidění Haškovy osobnosti a díla různě zaostřovalo a moje čtení v některých věcech měnilo nebo upřesňovalo. Myslím, že to není ke škodě čtenáři, který chce Haška poznat podle svého. Moje eseje nechtějí přinášet žádnou definitivní interpretaci, představují jedno možné čtení a nabízejí mnoho možných inspirací," píše Richterová v úvodu ke své nové knize. 

Je tomu více než sto let, co se vydal Haškův Švejk do světa, aby se stal nejpřekládanější knihou české literatury vůbec. Protože však doma není nikdo prorokem, od českých literárních autorit se Haškovu jakoby "humoristickému dílu", z něhož místy až mrazí, v době svého vzniku pochopení nedostalo. Zato odsouzení údajné vulgárnosti mnoho, stejně jako čtenářské popularity - s všeobecně přijímanou výjimkou: ženy nemohou pochopit Švejka, vždyť nebyly na vojně! Tento "sešit" esejů však jasně dokazuje opak.

Čtyřicet let ve společnosti Haška

Autorkou je totiž žena, profesorka Sylvie Richterová. Čtyři desetiletí nahlíží a zkoumá Švejka z Itálie, ze své druhé vlasti, tedy s patřičným odstupem od českého prostředí. Ačkoli se pohybuje v rovině filozofických, lingvistických a sémantických úvah, její texty jsou zároveň napínavými příběhy, které čtenáře nepustí. Smích a jeho poznávací schopnost, moc a její skrytá směšnost, Hašek jako geniální objevitel zhoubné moci blbství, humor jako síla nadhledu a válka jako zplozenec idiocie - stěžejní body, kolem nichž se vše točilo a často stále točí.

Sylvie Richterová vyučovala českou literaturu na několika italských univerzitách, přednášela i v Praze, Brně, Paříži, Berlíně a na dalších místech. Od roku 1971 žije v Itálii, spolupracovala se samizdatovými a exilovými vydavateli a časopisy. Vedle literárněvědných textů píše i prózu, například Místopis (1983), Slabikář otcovského jazyka (1991) či román Každá věc ať dospěje na své místo (2014), a také poezii: Neviditelné jistoty (1994), Čas věčnost (2003). Spolupracuje rovněž s literárními časopisy, zejména českými, italskými a francouzskými.