Kdo někdy řešil podobnou závadu, ví, že najít mechanika ochotného pustit se do takové opravy není vůbec jednoduché. Rozhodně ne v Anglii. Na českých internetových fórech jsem našel spoustu frajerů, kteří by se do opravy pustili okamžitě, ovšem tady na ostrovech samozřejmě nikde nikdo. Už jsem si zoufal a v duchu naříkal: "Kdybych tak byl v Česku. Zlaté české ručičky by to jistě vyřešily raz dva!"

Asi po týdnu shánění a telefonování mi nakonec můj šéf doporučil jednoho automechanika ve Westonu. Bez velkých očekávání jsem se tam vydal. Autoservis na první pohled nevypadal nijak výjimečně - několik zaparkovaných aut před vraty, rezavá cedule s pracovní dobou, plakáty nahotinek na zdech a vůně motorového oleje po celé dílně. Ale první dojem často klame. Mechanik, sympatický, avšak nemluvný chlapík středního věku, se do problému pustil s vervou a za dva dny bylo vše vyřešeno. Cena byla víc než přijatelná, a tak jsem s úlevou šel platit.

Když jsem vytahoval kartu z peněženky, mechanik si všiml dvou malých obrázků, které tam mám už léta - portréty Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, hrdinů Operace Anthropoid, kteří v roce 1942 provedli atentát na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. "Co to tam máš za obrázky?" zeptal se zvědavě. "To jsou Kubiš a Gabčík," odpověděl jsem. V tu chvíli se jeho tvář rozzářila. "Můj děda byl československý pilot RAF!" řekl nadšeně. "Zůstal tady v Anglii, oženil se s mou babičkou a žil až do roku 1992! Každé prázdniny jsem trávil u něj na venkově a on mi vyprávěl své zážitky. Portréty Gabčíka a Kubiše měl v obýváku na zdi. Víš, můj děda je můj velký vzor - dokázal třeba uprostřed pole udělat generálku motoru na Jeepu! Mechanik jsem hlavně díky němu."

Byl jsem ohromen. Najednou jsme si měli o čem povídat - o československých pilotech, kteří za druhé světové války bojovali v řadách RAF, o odvaze a obětech, které tehdy přinesli, a o tom, jak komunistický režim po válce jejich příběhy z historie vymazal. "Jsem na něj hrdý," dodal s mírně lesklýma očima a podal mi ruku. A jako třešničku na dortu mi dal ještě solidní slevu. Zřejmě za částečné soukmenovství.

Cestou domů jsem přemýšlel o tom, jaké náhody život přináší. Kdo by čekal, že v malém autoservisu v Somersetu najdu někoho, kdo má nejen ty pověstné zlaté ručičky, ale i české srdíčko. Třebaže jen z jedné čtvrtiny.