Po letech tápání včetně zrušení tendru na stavbu dvou nových jaderných bloků v Temelíně jsme se dopracovali do stavu, kdy po výběrovém řízení, jež velmi pečlivě připravil ČEZ, vláda před devíti měsíci rozhodla o výstavbě dvou nových bloků v Dukovanech (a opci na dva bloky v Temelíně) a vybrala za preferovaného dodavatele korejskou firmu KHNP. Tím byl nastartován proces, jehož prvním milníkem bude podpis EPC smlouvy (Engineering - Procurement - Construction, tzv. smlouva na klíč) mezi dodavatelem KHNP a odběratelem ČEZ - EDU II.

K podpisu dojde 7. května, poté, co Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) již zamítl námitky neúspěšných uchazečů a jeho šéf Petr Mlsna pak i podaný rozklad. Francouzská společnost EDF nato podala u Krajského soudu v Brně proti rozhodnutí ÚOHS žalobu. Případný odkladný účinek pro další vývoj v tendru bude podle Mlsny záviset čistě na uvážení soudu.

Ale informace o tomto prostém faktu není pro veřejný prostor zajímavá. Ten obsadili různí bankovní ekonomové, prezidenti svazu cestovního ruchu a řada dalších komentátorů a analytiků bez jakékoliv odpovědnosti, kteří jadernou elektrárnu viděli jen na fotce, a vše se začalo točit kolem výše podílu našeho průmyslu. Najednou se dovídáme, že projekt je ohrožen, protože Korejci nechtějí zapojit náš průmysl do výstavby, že mají zájem jen o "lopaty a krumpáče".

O co tedy jde? Problémem je snaha dostat do zmíněné smlouvy jakýsi povinný podíl českého průmyslu, za což výrazně pléduje i prezident Svazu průmyslu a dopravy. Jenže to v podstatě není možné, protože celý proces musí být kompatibilní s evropským soutěžním řádem. Mám za to, že EPC smlouva musí velmi precizně definovat rozsah a obsah dodávky, a tedy i parametry jednotlivých technologických zařízení a souborů. To se poté stává podkladem pro definování požadavků na subdodávky, přičemž tuto logickou posloupnost nelze otočit. V souladu s tím korejský dodavatel jednoznačně informuje, že po podpisu EPC kontraktu zahájí vypisování výběrových řízení na subdodávky.

Mediální smršť ataků kvůli lokalizaci vrcholí. Řada kompetentních lidí off record nepochybuje o tom, že se jedná o placenou kampaň, jejímž cílem je vše znejistit, což ve svém důsledku jednoznačně nahrává ohrožení celého projektu výstavby, který při takto nastavených podmínkách již v samotném počátku prací nabere časové zpoždění, samozřejmě doprovázené i růstem nákladů. Komu to bude sloužit, si musí analyzovat vláda jako nositel odpovědnosti za státní energetickou politiku.

Jak si tedy v této "zakázce století" stojí český průmysl? Dle mého docela dobře. Je jisté, že turbínu bude dodávat plzeňský Doosan Škoda Power, což bude zřejmě rozšířeno na celý turbínový ostrov. KHNP v současnosti je v kontaktu s přibližně dvěma stovkami českých firem, přičemž je vysoce pravděpodobné, že s řadou z nich bude smlouva uzavřena - nejen díky exkluzivitě dodávek, ale i jejich kvalitě, a tanečky okolo lokalizace je nechávají chladnými. Vláda chce, aby v době podpisu smlouvy bylo jistých 30 procent našich dodávek. Pokud sečtu hodnotu dodávek turbínového ostrova a těch, které jsou díky zmíněné kvalitě a exkluzivitě nepopiratelné, pak jsem určitě nad 30 procenty objemu celého kontraktu, a tedy naše vláda může být spokojena. A pak je samozřejmě vysoce pravděpodobné, že očekávaného finálního podílu našich firem (alespoň 60 procent) bude dosaženo.

Jsem z generace, která vyšla ze školy a s obrovským nadšením (a tehdy samozřejmě bez vidiny jakéhokoliv finančního ohodnocení) jsme se vrhli do práce a za svůj život jsme odevzdali hezký kus kvalitní práce. Stojí tady dvě velké jaderné elektrárny, které spolehlivě dodávají zhruba 35 procent naší spotřeby elektřiny. A svět o nás ví. Naše zkušené firmy, které mají odborně schopné a sebevědomé zaměstnance a konkurenceschopné výrobky, se o svůj díl na výstavbě nových jaderných elektráren bát nemusí. Firmy, které jedou na byznys modelu "nejdřív ve vágní smlouvě všechno slíbím, abych posléze z objektivních důvodů navyšoval cenu", se budou muset smířit s tím, že existuje konkurence, která si na toto nehraje.

Korejci vyhráli proto, že ve výběrovém řízení byli nejlepší ve všech posuzovaných parametrech, jak nám v červenci minulého roku sdělil premiér Fiala. Navíc byl vybrán dodavatel, který se charakterizuje schopností dodat stavbu "on time and within budget". Je tedy logické, že jejich subdodavatelé musí být také nejlepší - toho lze dosáhnout jedině přes výběrová řízení. Pokud platí, že český jaderný průmysl je špičkový (a já tomu věřím), pak se o své zakázky nemusí obávat. Pokud nic neumím, tak si budu chtít zakázku pojistit "bianco šekem" - to je celý smysl tlaku na smluvní závazek 30 nebo xx procent již při podpisu EPC kontraktu. A to je ta hra s ohněm.

A otázka v názvu článku? Odpověď neznám, ale mám neodbytný pocit, že to hrozí. Doufám ale, že každý, kdo má zájem na budoucí prosperitě České republiky, musí udělat vše pro to, aby projekt výstavby nových zdrojů v Dukovanech nebyl ohrožen. Neustále platí, že kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody.

Autor je prezident spolku Jaderní veteráni