38 0 0 11.04.2025
Přihodilo se mi něco, s čím jsem se dosud nesetkal. Přišel mi e-mail z pojišťovny, abych se seznámil s náležitostmi své pojistné smlouvy. Že je zašifrovaná, a heslo je, jak jinak - mé rodné číslo. To si ještě pamatuji, takže nebyl problém přistoupit k druhému kroku. Tím ale bylo dokola omílání osobních dat a místo otevření dokumentu, další kolo téhož a čtyřikrát dokola. Pak mi to nabídlo nějaký telefon, kde mi řekli, že už tam nejsou.
Zbylo jedno telefonní číslo, na které jsem po půlhodině marného snažení zavolal a nečekal už nic dobrého, protože bylo sedm večer. A bylo mi náhle veselo, neb mi bylo dopřáno mluvit s velmi milou ženou, která se představila jako Monika a trpělivě snášela mé stařecké dotazy. Slíbil jsem jí, že na ni vzpomenu na svých modlitbách, protože mi ještě nabídla, že mi sníží pojistné, což jsem také učinil a řekl večer zbožně: "Pane Bože, buď hodnej na Moniku."
Druhý den mi z téže nevrlé pojišťovny zavolala další příjemná žena jménem Brigita a k mému údivu - namísto standardního okrádání, mi vylepšila rozpočet s tím, že usoudila, že mé věrné auto ztratilo za deset let na své hodnotě nějakou korunu. A tak jsem opět večer řekl: "Pane Bože buď hodnej na Moniku a na Brigitu." Učinil jsem tak protože celkem racionálně předpokládám, že moje přímluva u jejich šéfů, by byla starou belu platná.
Protože si ale nejsem jist, zda Pán Bůh naslouchá hříšníkům, jakým jsem já, obracím se tímto na sestru Konsolátu od Boromejek, aby mé přání směrem vzhůru tlumočila, aby dolehlo k Božímu uchu, protože věřím, že ta má přímou telefonní linku.
Proč to píšu? Protože lidi si zvykli stěžovat si, nadávat a brblat a vlídnost a slušnost se vytratila. Ty dvě dámy byly v dnešní době extrémně vlídné a milé, že poděkování je na místě. Milá paní Moniko a milá paní Brigito, moc děkuju a přeju vše dobré!