Situace je vcelku přehledná: zatímco vládní strany tak či onak existenci veřejnoprávních médií podporují, opozice zastává přesně opačný názor. Konfliktní linie mezi oběma tábory je v tomto tématu ostrá a vyhrocená. Ostatně každý, kdo v minulých týdnech a měsících měl možnost sledovat, jak se ve sněmovně o České televizi (ČT) a Českém rozhlase (ČRo) vyjadřovali Andrej Babiš (ANO) nebo Tomio Okamura (SPD), o tom ví své.

Zmíněná debata byla mnohdy nevkusná, podpásová, osobní. Citovat z ní není nutné, ničemu by to totiž neprospělo. A že se Babiš i Okamura občas chovají jako hulváti, ví každý i bez toho. Podstatné je něco jiného: média veřejné služby, jejich kondice, odolnost a nezávislost. A byť jsme ve sněmovní diskusi slyšeli spoustu balastu, lze z ní odvodit, jak si opozice představuje jejich budoucnost.

Nejen v tomto ohledu bude po volbách klíčová pozice hnutí ANO. Je to zdaleka nejsilnější politická síla v zemi, dlouholetý hegemon, jehož ambicí je volby vyhrát takovým způsobem, aby bez něj nešlo sestavit vládu. Což lze na základě všech dostupných dat v danou chvíli označit za realistický scénář. Pochopitelně bude také záležet na tom, s kým vládu případně sestaví a zda skutečně splní, co slibuje.

Přesto je třeba vzít plány nejsilnější strany v zemi vážně. Obzvlášť když se Babiš a spol. rozhodli, že ČT a ČRo bude jedním z klíčových bitevních polí, na němž svedou boj o hlasy voličů. Prostá a zásadní teze, se kterou půjde Andrej Babiš do voleb, bude zřejmě znít takto: "Zatímco Fialova vláda vám navýšila koncesionářské poplatky, my je zrušíme úplně." A když v zákulisí mluvíte se zástupci hnutí ANO, všichni vám potvrdí, že to myslí vážně.

Babiš tento návrh opírá o praxi jiných, například skandinávských, zemí. Ve sněmovně ho na sklonku ledna hájil takto: "Nikde v těchto zemích to nevedlo k ohrožení demokracie nebo nestrannosti médií. A přestože vládní strany straší údajnou ztrátou nezávislosti, žádná z těchto zemí se neocitla na žádném indexu ohrožení svobody tisku." A má v tom pravdu.

Svízel ale spočívá v tom, že česká politická tradice a kultura jsou přece jen na jiné úrovni než v takovém Dánsku. Možná by bylo o dost užitečnější se v tomto ohledu podívat spíše do zemí, které nám jsou historií a kulturou blíže. A přestože by asi nebylo moudré strašit slovenským scénářem, přece jen bych doporučoval se s kondicí jejich veřejnoprávních médií seznámit.

Kromě toho, že by Babiš zrušil koncesionářské poplatky, navrhuje také dost razantní úspory. "Česká televize provozuje šest kanálů, z toho jeden čistě zábavný. Potřebujeme skutečně tolik veřejnoprávních stanic? Je nutné, aby veřejnoprávní televize konkurovala komerčním programům v oblasti zábavy?" A na tuto otázku si také sám odpověděl: "I tři by byly jistě dostačující." Nejspíš měl na mysli ČT1, ČT 2 a ČT24.

Česká televize podle Babiše navíc vyrábí příliš mnoho pořadů. I tady proto navrhuje dost radikální řez. V praxi by to znamenalo jediné: méně původní vlastní tvorby, více repríz a koupených pořadů zvenčí. V neposlední řadě šermuje také tím, že by ČT a ČRo sloučil. Podle něj by to přineslo řadu výhod, včetně významných úspor a dalších synergických efektů v oblasti kvality produkce.

"Televize a rozhlas pod jednou střechou fungují v řadě evropských zemí často velmi dobře a efektivně, jako například ve Finsku nebo ve Velké Británii BBC," míní předseda hnutí ANO. Ještě jednou: je otázka, do jaké míry myslí Babiš své návrhy vážně a zda se po volbách skutečně zasadí o to, aby je prosadil. Klíčový bude také názor jeho případných koaličních partnerů.

Zcela jistě by byl rozdíl, pokud by součástí příští vlády byly některé ze stávajících vládních stran, anebo pokud by vznikla vláda složená čistě ze současné opozice. Ostatně třeba hnutí Stačilo! v čele s komunistkou Kateřinou Konečnou má v programu jasný a srozumitelný slib: "Zestátníme veřejnoprávní média." Babiš to sice takto ostře neříká, přesto se lze domnívat, že uvažuje podobně.